Recenze

  • Dementor – Damned

    17.2.2012

    Ježura

    Dementor - Damned

    Jak si tak brouzdám československou scénou, čas od času narazím na skutečný poklad. Potom není divu, že jsem po téhle příležitosti skočil takřka jako slepice po flusu. Kdykoli jsem totiž zaslechl jméno Dementor, doprovázely jej výhradně pochvalné přívlastky a občas k mým uším dolehl i opatrný šepot, hovořící o formaci vpravdě kultovní. Nakolik je to pravda, to přenechám povolanějším, ale když už mi v klíně přistála aktuální deska, byl by hřích nezjistit, co mohou nabídnout Dementor jednadvacátého století… A hned první dojem se povedl na jedničku. Když jsem “Damned” poprvé uzmul v dlaních, nezbylo mi, než uznale pokývat nad jeho grafickým ztvárněním, které se vyvedlo vskutku náramně (a to neříkám jen proto, že redakci poskytl album pan grafik – to jen tak pro pořádek). Potemnělé siluety muzikantů, okupující ...

  • Nothnegal – Decadence

    16.2.2012

    Zajus

    Nothnegal - Decadence

    Maledivy nejsou zrovna místem, kam byste jeli kvůli poslechu muziky. Alespoň ne té metalové. Ovšem že i tam se hraje a poslouchá kovová hudba je stejně jisté, jako že Whitney Houston vydá letos alespoň tři výběrová alba. Právě z Malediv, souostroví nacházející se v Indickém oceánu, pochází kapela Nothnegal, jejichž desku “Decadence” zde dnes recenzuji. Překvapivá je sestava kapely, ve které se nachází dvě poměrně známá jména. Prvním z nich je americký bubeník Kevin Talley, který má na kontě množství hudebních zkušeností a momentálně působí například v Dååth či Six Feet Under. Druhým je finský klávesák Marco Sneck (Poisonblack, ex-Kalmah). Po nahrání “Decadence” z kapely odešel zpěvák Avo a je tak možné, že se její řady rozšíří o další známé jméno. Ostatně kdo by nechtěl hrát v kapele sídlící v tropickém ráji, ...

  • Biohazard – Reborn in Defiance

    14.2.2012

    Kaša

    Biohazard - Reborn in Defiance

    Legenda NYHC se vrací po dlouhých sedmi letech s deskou, která by se dalo zařadit mezi nejočekávanější metalová alba roku 2012. A to nejen kvůli dlouhé prodlevě, kdy od poslední řadovky “Means to an End” uběhlo pěkných pár let, ale především kvůli odchodu zakládajícího člena, baskytaristy a zpěváka Evana Seinfelda. Toto album je posledním, na kterém se před svým odchodem Evan podílel. Současnou sestavu Biohazard tedy pro úplnost tvoří zpěvák/kytarista Billy Graziadei, kytarista Bobby Hambel, Danny Schuler za bicími a nový basák Scott Roberts, který již s kapelou dříve absolvoval turné, ovšem jakožto kytarista. Na posledních albech se Biohazard tak trochu hledají a nedaří se jim natočit počin, který by byl důstojným následovníkem dnes již legendárních nahrávek z 90. let. Po nu-metalem ovlivněném “Uncivilization”, tvrdě hardcorovém, ovšem průměrném “Kill or Be Killed” ...

  • The Korea – Колесницы Богов

    13.2.2012

    Zajus

    The Korea - Колесницы Богов

    Mnozí z vás se jistě ošijí či rovnou přestanou číst, když prozradím, že The Korea je kapela hrající metalcore. Stejně tak mnoho z vás odradí fakt, že “Колесницы Богов” je album z Ruska pocházející, rusky pojmenované i rusky odzpívané. Ona kombinace “ruský metalcore” nezní sympaticky ani mně a to jsem přístupný lecčemu. Ale nechme předsudky stranou a pojďme se podívat, co jsou vlastně The Korea zač. Kapela pochází z ruského Petrohradu a “Колесницы Богов” je jejich třetím řadovým albem. Před jeho vydáním se pánové přejmenovali, jejich název prošel razantní změnou a z profláklého Korea se stalo mnohem originálnější The Korea. Možná i proto oficiální stránky kapely existenci předchozích dvou počinů popírají a “Колесницы Богов” se na nich tak tváří jako debutové album. The Korea se rozhodli pro chytrý marketingový tah, díky kterému ...

  • Sear Bliss – Eternal Recurrence

    11.2.2012

    H.

    Sear Bliss - Eternal Recurrence

    Celých pět roků to trvalo, než se nejznámější a zároveň jedni z nejuznávanějších vývozců metalu z Maďarska odhodlali navázat na předchozí opus “The Arcane Odyssey” z roku 2007. Ať to ale trvá jakkoliv dlouho, u Sear Bliss si vždy můžete být jistí, že se čekat vyplatí. Kam až má paměť sahá, nikdy mne tahle formace nedokázala zklamat – ať už to byly starší věci, které ještě koketovaly s black metalem tradičnějšího ražení, avšak se silnou atmosférou a nepříliš obvyklými přesahy “jinam”, nebo ta novější tvorba majestátního, epického a melodického black metalu, vždy se mi jejich pojetí velmi zamlouvalo – jistě v tom svou roli hrálo bezesporu i velmi netradičné (dokonce přímo osobité, originální a nevídané) využití žesťových nástrojů jako trubky nebo pozoun. Když jsem však viděl poprvé ...

  • Eluveitie – Helvetios

    10.2.2012

    Ježura

    Eluveitie - Helvetios

    Eluveitie jsem měl vždycky rád a i přesto, že se v posledních letech stali mainstreamem, jsem bránil jejich jméno, neboť i ten mainstream byl proveden navýsost kvalitně. Je mi tedy záhadou, kde se v případě jejich aktuální novinky “Helvetios” stala chyba… Aby bylo jasno, nečekal jsem žádný návrat ke kořenům a tedy ani žádný nášup syrové pohanské atmosféry, jako tomu bývalo v dobách výborného debutu “Spirit”. Naopak. Po skvělé zkušenosti, jakou mám s mnohými tradicionalisty zatracovaným “Everything Remains as It Never Was” bych spíš tipnul, že při zachování vycizelovaného zvuku a širším masám přístupnému charakteru hudby samotné zkusí Eluveitie stvořit zase něco trochu jiného. Popravdě, ono to jiné je, ale poněkud jiným způsobem, než jsem si představoval. Lze jen těžko popsat moje upřímné zděšení, které následovalo ...

  • Liv Moon – Symphonic Moon

    9.2.2012

    Madeleine Ailyn

    Liv Moon - Symphonic Moon

    Je mi takovým malým a příjemným potěšením dělat recenze, člověk vždycky nahlédne pod pokličku něčeho, co ho baví. Ještě víc to člověka baví, když má jistotu, že by na něco podobného jinak měl pramalou šanci narazit. Řekla bych, že tohle je zrovna ten případ. Nikdy by mě v životě nenapadlo, že právě Japonsko může skrývat skupinu, která se mi může vrýt tak krutě pod kůži. Pokud si zadáte Liv Moon na YouTube okamžitě se vám objeví cover z jejich prvního alba. A ten název vám bude v rámci symfonických kruhů značně povědomý. O metalovou verzi písně “Phantom of the Opera” se už přece pokusili Nightwish. Nutno konstatovat, že Liv Moon to podle mě dokázali o malý krůček lépe. Jednoduše díky faktu, protože jejich verze se spíše ...

  • Dodecahedron – Dodecahedron

    8.2.2012

    H.

    Dodecahedron - Dodecahedron

    “Chceš-li pěkný začátek recenze míti, použij reklamní prohlášení – budeš mít s kým polemizovati, s kým se příti.” (Chuj-ti, 4. stol.př.n.l.) | Takto hovoří jedna ze základních pouček tajného recenzentského kodexu. Vida, vida, jaké chytré věci se tam občas dají nalézt. Inu, proč ne, proč nevěřit v moudra taoistických mnichů, kteří jakožto první recenzenti historie (recenzovali kvalitu kořalky v přilehlé knajpě) tento kodex před tisíci let sepsali, milerád jejich rady protentokrát využiju. Ale ne, vážně, v případě Dodecahedron se přímo nabízí vybalit hned na začátek reklamní agitaci firmy Season of Mist, protože si dotyční přímo nabíhají na naostřené brky všech despotických kritiků, když sami sebe nechávají sebevědomě prezentovat jakožto nizozemskou odpověď na Blut aus Nord a Deathspell Omega… Ona je to vlastně ve skutečnosti i pravda, že Dodecahedron oběma těmto francouzským ...

  • Anneke van Giersbergen – Everything Is Changing

    7.2.2012

    Ježura

    Anneke van Giersbergen - Everything Is Changing

    Co si budeme povídat, snad každý posluchač tvrdé až extrémní muziky si občas musí od vší té brutality, epičnosti, krkolomných riffů a zabijáckých bicích odpočinout. Proto snad padne na živnou půdu i recenze alba, jehož jediná spojitost s metalem vede skrze osobu zpěvačky a skladatelky v jedné osobě, Anneke van Giersbergen. Širší publikum tuto výjimečnou dámu možná zaregistrovalo díky DVD “Black Symphony”, které vydali její krajané Within Temptation, a Anneke se zde s bravurou sobě vlastní zhostila druhého hlasu v písni “Somewhere”. Věhlas si však vydobyla již mnohem dříve, když svým vokálem uváděla v extázi posluchače v jistých kruzích až kultovní kapely The Gathering. Roku 2007 se však osamostatnila a s kapelou Agua de Annique v zádech od té doby mění v realitu své vlastní hudební představy a vize. Zatím ...

  • Steelwing – Zone of Alienation

    5.2.2012

    Ellrohir

    Steelwing - Zone of Alienation

    Mladá švédská parta na mě při vší úctě působí poněkud rychlokvašeným dojmem. Vynořili se v podstatě odnikud v roce 2009, vydali první album, které sklidilo až mimořádné ovace, vykoplo je na stránky renomovaných metalových magazínů a poslalo předskakovat takovým jménům jako Blind Guardian, Sabaton či Accept. Fanoušci a optimisti mohou tvrdit, že to je nespornou kvalitou tvorby. Cynikové a konspirátoři v tom zase budou hledat “tlačenku” a zákulisní nitky. Faktem je, že tu máme kapelu, která jako by z oka vypadla ikonám heavy metalu z 80. let. A to ovšem téměř doslova. Když jsem se s nimi střetl poprvé na pražském koncertě, můj první dojem byl, že jde o nějaké Judas Priest revival. Tento názor bych možná při podrobnějším poslechu přehodnotil, zvlášť protože nové album, v pořadí druhé, které se fanouškům dostává do rukou ...

  • Aetherius Obscuritas – Ventus

    3.2.2012

    H.

    Aetherius Obscuritas - Ventus

    Lidé, kteří podzemní black metalovou scénu sledují podrobněji, už jméno maďarských Aetherius Obscuritas jistě zaregistrovali již s počinem “Víziók” (2007), maximálně pak s albem “Black Medicine / Fekete Orvosság” (2009), ale z pohledu širší metalové obce se však jedná o skupinu spíše méně známou. Přesto ne nekvalitní či dokonce zbytečnou, vlastně právě naopak. Aetherius Obscuritas jsou jednou z těch formací, které sice možná nejsou na výsluní přízně většiny fanoušků, nejsou v popředí zájmu, neobjevují se na obálkách metalových magazínů ani na soupiskách velkých festivalů, ale místo toho odvádějí tu tolik potřebou a nepříliš viditelnou černou práci v pozadí a svou činností udržují při životě tolik potřebné undergroundové podhoubí, bez něhož by se dle mého názoru scéna neobešla. A kromě toho je také muzika Aetherius Obscuritas jen tak mimochodem i dobrá, což je ...

  • Alcest – Les voyages de l’âme

    2.2.2012

    Ellrohir

    Alcest - Les voyages de l'âme

    S velmi očekávanou novinkou se hned zkraje nového roku vytasilo francouzské duo Alcest. Tedy, “duo” je to poměrně krátce, přičemž bubeník s pseudonymem Winterhalter se účastní právě jen prací v perkusní sekci. Jinak je celý projekt – snad mimo krátké období na počátku – výlučně pod taktovkou multiinstrumentalisty, zpěváka a skladatele Neigeho, který působil či působí v celé řadě více či méně blackových kapel, z nichž nejznámější mi přijde avignonské komando Peste Noire, u nichž dříve mnohokrát v různých pozicích hostoval, a němečtí Empyrium, se kterými hraje naživo, ovšem zatím snad jen dvakrát. U Alcest najdete v kolonce žánr položku black metal. V začátcích to snad i odpovídalo, ovšem čím více postupuje čas, tím více se hudba od typické agresivity a tvrdosti “černého kovu” odvrací. Proto k původnímu vymezení přibyla nová položka označená shoegaze. ...

  • Panychida – Woodland Journey

    31.1.2012

    Ellrohir

    Panychida - Woodland Journey

    Slovo dalo slovo a než se rok s rokem sešel, tak tu máme téměř exkluzivní recenzi na nové EP pagan bandy Panychida ze západočeské metalové bašty v Plzni nesoucí název “Woodland Journey”. Dobře, nebyl to rok, ale “jen” slabé dva měsíce od chvíle, kdy dílo coby příloha magazínu Pařát vyšlo, ale je pravda, že to mohlo být o nějakou chvilku dřív. Já se předně musím chlapcům z kapely omluvit, že mi zabralo takovou dobu, než se recenze urodila, ovšem promo CD mi přišlo v půlce zkouškového (a musím taky říct, že zhruba po měsíci od chvíle, kdy bylo její poslání domluveno, aby z toho nebyli venku tak lehce :)), takže dřív mi na to nezbyl čas. Dnes už ale směle do toho. Na Panychidu jsem poprvé narazil relativně náhodou, když před časem předskakovali ...

  • Lacuna Coil – Dark Adrenaline

    28.1.2012

    Madeleine Ailyn

    Lacuna Coil - Dark Adrenaline

    Italští Lacuna Coil mi byli vždy sympatičtí. Důvody jsou jednoduché. Zaprvé sama kapela je vlastně stejně stará jako já. Ne, to byl vtip… Je to stručně řečeno kapela, která se pohybuje někde na pomezí gotiky a alternativy a přesto není nutně pesimistická. Je moderní, je mírně vtíravá, pravda, je taky spíš rocková a jednoduše stravitelná. Ale ještě nezapomněla, že to může být taky o těch strunných nástrojích, kterým říkáme kytary. Omlouvám se, ale poslední dobou mě tenhle fakt docela vyvádí z míry. Hlavně u symfonického metalu, ale to by byl jiný příběh, který ovšem právě tímhle zasahuje do téhle recenze. Novinka “Dark Adrenaline” s sebou nese věci, které, pokud jste už tuhle kapelu slyšeli, důvěrně znáte. Jako první věc z těchto samozřejmostí bych ...

  • Abigail Williams – Becoming

    27.1.2012

    H.

    Abigail Williams - Becoming

    Jméno Abigail Williams registruji již delší čas, vlastně od té doby, co se na scéně objevilo někdy v roce 2006 s prvním EP “Legend”, které jsem sice neposlouchal, ale jejich o dvě léta mladší první desku “In the Shadows of a Thousand Suns” jsem si už sehnal, dal jí nějaký ten svůj jakýsi odborný posudek a došel k názoru, že je to víc špatné než dobré. S americkým black metalem je naneštěstí ta potíž, že buď se jedná o opravdu skvělou, mnohdy i výjimečnou záležitost, nebo (a to většinou) jde o nepříliš povedené tuctovky bez výraznějších schopností tvořit nějakou hlubší muziku. A přesně to byl bohužel případ Abigail Williams na “In the Shadows of a Thousand Suns”, kde skupina předvedla naprosto tuctový symfonický black metal – muzika přesně toho ...

  • Lucifer – Phosphoros

    25.1.2012

    H.

    Lucifer - Phosphoros

    Budeme-li předpokládat, že by měla recenze začínat nějakou tou úvodní omáčkou o tom, co je ta daná kapela vlastně zač, kolik toho nahrála a co všechno za dobu svého působení zvládla, nebyl by ten úvod v případě Lucifer příliš dlouhý, neboť se jedná o vcelku nedávno začnuvší smečku ze severočeských Semil, přičemž “Phosphoros” je jejím prvním počinem (respektive přesněji řečeno demosnímkem) vůbec. Inu, pojďme na to… Čistě osobním empirickým pozorováním jsem postupem času v průběhu mnoha let dospěl k názoru, že black metal, ačkoliv se na první pohled tváří jako neortodoxnější a nejkonzervativnější žánr, je vlastně zcela paradoxně žánr ten úplně nejrozmanitější, který jde smíchat úplně se vším a pod nímž se skrývá obrovské množství opravdu vizionářských formací. Na druhou stranu ale (a to je ostatně ten důvod, proč ...

  • Lamb of God – Resolution

    24.1.2012

    Kaša

    Lamb of God - Resolution

    Když jsem před asi 10 lety jako 15letý smrad na doporučení spolužáka slyšel z kazety první dvě alba Lamb of God, ničím mě nenadchly a nikdy bych neřekl, že se z této kapely stanou o pár let později mí oblíbenci. Jedna z největších mladých skupin současné metalové scény přichází už se svým sedmým albem “Resolution”, které vychází skoro tři roky od předchozího, velice kladně přijatého “Wrath”. Kapela se znovu obrátila na producenta Joshe Wilbura, takže zvuk obou desek je velice podobný, takový thrashově “panterovský”, který kapele sedí. Úvodních nezbytných keců však už bylo dost, takže pojďme zrovna na to. Album začíná poněkud netypicky. Úvodní skladba/intro “Straight for the Sun” je založeno na zatěžkaném riffu, který jako by vypadl z kapsy Tonymu Iommimu. Škoda, že stopáž končí někde kolem dvou ...

  • Taranis – Kingdom

    22.1.2012

    Zajus

    Taranis - Kingdom

    Není náhodou, že předmět mé dnešní recenze pochází z Maďarska. V poslední době zjišťuji, že v této zemi vzniká značné množství kvalitní hudby a já tak při svých toulkách internetem za neznámými kapelami vždy zpozorním, když narazím na tvorbu maďarských hudebníků. Na Taranis jsem narazil úplnou náhodou a po zjištění, že recenze, která o albu pojednávala, je (překvapivě) maďarsky, jsem se chystal okno prohlížeče zavřít. Nakonec jsem však recenzi jen zběžně prolétl a můj zrak utkvěl na několika zmínkách o Thy Catafalque, jediných známých slovech v záplavě nesmyslného jazyka. Vydal jsem se tedy zkoumat, co jsou neznámí Taranis zač, a narazil na zajímavé informace. Taranis totiž není kapela, nýbrž sólový projekt jistého Attily Bakose. Ten se mimo hudby několika vlastních kapel podílel také na nahrávání posledních dvou alb již zmíněných Thy Catafalque ...

  • Primal Fear – Unbreakable

    21.1.2012

    Madeleine Ailyn

    Primal Fear - Unbreakable

    Já se normálně opravdu nemodlím, ale teď bych ráda poprosila Boha za to, aby s tím zatraceným heavy metalem už něco udělal. Vážně jsem si říkala, že budu milostivá, ale ono to nejde. Něco jiného je si žádat věci, které se osvědčily, a něco jiného je cpát do té hudby furt to samé. Což mě jako milovníka přítoku nové krve dokáže rozdráždit stejně dobře jako býka červená látka. Ne, nejsem aristokrat a parodie stále stejné pohádky u Primal Fear ničí moje chuťové buňky a sluchové ústrojí. Parodií stejně tak velkou, jakou se pomalu stává samotný heavy metal. Aleluja. Ta hudba se vám může líbit. Ano, může. Do té doby než nad tím začnete přemýšlet. Tak si to berme jako čert židy, pěkně popořadě. Zpěváka ...

  • Al-namrood – Kitab al-awthan

    20.1.2012

    H.

    Al-namrood - Kitab al-awthan

    Asi se nebudeme přít, když prohlásím, že existují kapely, které vás prostě zaujmou nějakými nehudebními okolnostmi mnohem dřív, než máte vůbec možnost slyšet a posoudit ty hudební okolnosti. Stejně tak se se mnou jistě nebude nikdo hádat, když dále prohlásím, že Al-Namrood jsou dozajista jednou z takových skupin. A pro nezasvěcené samozřejmě ihned dodám, jaké ty nehudební okolnosti to v tomto případě jsou – Al-Namrood ke vzbuzení pozornosti stačí jen jejich původ. Kdo už podle jména tipuje nějakou těžkou exotiku, má pravdu, aneb položme si otázku, kolik black metalových kapel znáte ze Saudské Arábie? Co black metalových, kolik jich znáte jen metalových? Anebo rovnou ze všech žánrů? Moc jich asi nebude, ale to je vcelku normální, přece jenom se s muzikou z takové země člověk nesetkává zrovna ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy