Thanatic Eyes – The Suffering Mechanisms 31.7.2014 Kaša  Nechci být k mladé francouzské smečce Thanatic Eyes nějak nespravedlivý a přehnaně kritický hned takhle v úvodu povídání o její debutové desce “The Suffering Mechanisms”, ale tím nejzajímavějším na této kapele je pro mne fakt, že za bicími sedí místo urostlého borce, jehož bych tam dle instrumentální agrese bicích stop tipoval, mladá slečna Clémence. Možná to zní, že si dělám legraci, ale bohužel je to tak. Hudba je totiž v případě této pětice natolik obyčejná, že jsem měl hned po prvním poslechu chuť tomu nasolit čtyři body a dál se s tím nijak nezdržovat. Nakonec jsem “The Suffering Mechanisms” dal ještě chvilku času a nechal jej vyzrát, a přestože se můj názor lehce pozměnil, pocit z průměrné desky, na niž posluchač při troše snaze narazí na každém rohu, nezmizel. Thanatic ... Embrional – Annihilation 2007 + Live 30.7.2014 H.  Embrional je polská death metalová sebranka, která v loňském roce dovršila první dekádu hoblování pořádně nasraného metalu a v letošním roce načíná druhou. Doposud tahle polská skvadra vydala jednu řadovou fošnu s názvem “Absolutely Anti-Human Behaviors” – ta se objevila na jaře roku 2012. Pokud však čekáte, že v letošním roce Embrional vydali druhou velkou fošnu a že se na ní právě teď podíváme, tak přijde jedno obrovské, nečekané a monumentální překvapení, ba dokonce přímo zvrat, vedle něhož jsou pověstné závěrečné twisty kultovní hororové série “Saw” úplné nic… Věřte tomu nebo ne, o druhé řadovce Embrional si vážně povídat nebudeme – čistě z toho důvodu, že kapela ještě žádnou nevydala. Onen tajemný počin, který je hlavním předmětem naší dnešní recenze, se jmenuje “Annihilation 2007 + Live” ... Бастион – Время борьбы 29.7.2014 Skvrn  Východoevropská pagan metalová scéna se dá bez větších námitek zařadit k tomu nejzajímavějšímu, co tento žánr celosvětově skýtá. Za poslední dekádu si vybudovala svůj charakteristický zvuk i diskutabilní názorovou pověst. Za tou stojí především kapely z východní Ukrajiny, konkrétněji Doněcka a okolí, které se rády ohánějí svým dokonalým slovanským původem. Kdo ví, kde je tamějším pagan (black) metalistům v tom dnešním neklidu konec, na plnou hubu řečeno na jaké straně barikády tamější občanské války… Teď ale k muzice, kvůli politických komentářů tu nejsme. Jestli jsem mluvil o charakteristickém zvuku východoslovansky mluvící pagan metalové scény, většině lidí se nejspíš vybaví blackovější spolky typu Темнозорь, Крода, Nokturnal Mortum a tak dále. Z těch folkověji znějících by se daly jmenovat kapely, jako dnes již profláknutá Аркона nebo méně známí Alkonost.
Crowbar – Symmetry in Black 28.7.2014 Atreides  První polovina roku byla na bahnitý sludge metal opravdu bohatá. Vedle harcovníků Eyehategod, kteří se po 14 letech vytasili s další řadovkou se, projevila i elitní supergrupa Down s novým ípkem, respektive druhou částí loni načaté desky. Neměl bych opominout ani nováčky Jagged Vision, kteří se na začátku roku vytasili s podařeným debutem. A aby byl tenhle výčet kompletní, zakončím jej u Crowbar, dalšího zástupce sludge metalových fotrů, kteří na začátku devadesátek začali drhnout hutně podladěné riffy a zařadili se po bok takových jmen, jako jsou Neurosis nebo Melvins, jen s tím rozdílem, že do vší té hutnosti přilili kus energie a svižnější rytmiky. Popravdě jsem docela rád, že tahle smečka na přelomu tisíciletí zvolnila a nesype do lidí alba s takovou frekvencí jako během devadesátek. Kromě toho, že jsem líná prdel zpětně ... Hollywood Heads – Hollywood Heads 28.7.2014 Kaša  Příběh ruských rockerů Hollywood Heads vlastně není ničím zvláštní. Psát se začal v roce 2011, kdy se dali dohromady bubeník Dan Mark a basák Yeti. Tedy, ne, že by se hned zformovala kapela výše uvedeného jména s pevnou sestavou, ale takový ten pomyslný základ nutný pro věci nadcházející byl položen. Dva roky se pánové potýkali s personálními problémy a nestabilní sestavou, ovšem příchod kytaristy Foxe a zpěváka Gine Kinga to změnil a v loňském roce tak vzniklo uskupení pod jménem Hollywood Heads, které nám do redakce poslalo své debutové EP “Hollywood Heads”. Víte, já mám rád rockovou hudbu a je mi jedno, jestli se jedná o kaskádovitě stavěný prog rock, nebo přímočarý stadiónový rock s velkými refrény. No dobře, kecám. Prog rock mám radši, ale když mě to ... Vader – Tibi et igni 27.7.2014 Kaša  Když se řekne Polsko a metalová hudba, jsem si jist, že vám okamžitě naskočí na jazyk trojice death metalových veličin, jež si na tamní scéně utvořily takový nepřekonatelný triumvirát kapel, které mezi sebe jen stěží pustí další jméno. Mám tím na mysli samozřejmě Behemoth, Hate a Vader. Právě posledně jmenovaní platí za jméno nejslovutnější, protože loni oslavili jubilejních 30 let na scéně, a když se člověk pohlédne za desítkou studiových alb, které “Tibi et Igni” předcházejí, tak vlastně ani nemůže narazit na vyloženě špatný počin a parta kolem základního stavebního kamene Vader, Piotra Wiwczareka, i letos potvrzuje, že je stále při síle. Navázat na minulé “Welcome to the Morbid Reich” nebylo jednoduché, protože i když to byl počin v rámci diskografie relativně klasický a na jistotu sázející, tak to bylo ... Schoolyards – Stubborn 27.7.2014 Kaša  Schoolyards nemají na krku ještě ani rok života a už přispěchali na trh se svou kůží v podobě prvního EP jménem “Stubborn”. Francouzská pětice tedy vyložených zkušeností moc nabídnout nemůže, ale jak je tomu zvykem, její členové nabírali zkušenosti ve svých předešlých a současných působištích. V případě Schoolyards je v tomto ohledu nejzajímavější dvojice kytaristů Tony Garcia a B3N (civilně Ben Bedrun). Proč? Není to tak dávno, co jsem zde sepisoval recenzi skvělého alba “Ashes of Joy” francouzských progresivních metalistů Memories of a Dead Man a schválně, jestli uhádnete, která dvojice tam hrála na kytary? Je to tak jednoduché, že odpověď ani nemusím prozrazovat a všichni víte, kam tím mířím, no ne? Co už ale úplně jasné není, je, zda se borci vytáhli se stejně ... Holy Shire – Midgard 26.7.2014 H.  Existují jisté kombinace států a hudebních žánrů, z nichž člověk už v předstihu chytá výražku i na těch místech těla, o kterých se ve slušné společnosti nemluví (to znamená třeba na prdeli, kulích nebo nehtu malíčku levé nohy). Mezi takové se podle dozajista řadí třeba český agro rock, německé pagan/folk cokoliv anebo třeba italský power metal. A právě ta poslední lahůdka je tím, co na nás čeká v dnešní recenzi. A klidně hned z fleku prozradím, že se dle očekávání nejedná o žádnou genialitu… Co z toho plyne? Jednoduše – já už mám prdel opruzenou, teď je řada na vás! Milánští Holy Shire fungují od podzimu 2009, vydali nějaký ten demáč a pilotní ípko, což je teď pro nás vcelku nezajímavé. Letos v květnu se pak po pěti letech hraní rozhoupali k dlouhohrajícímu debutu, který byl pojmenován ... Saor – Aura 25.7.2014 Atreides  Je dost možné, že se budu opakovat, ale v rámci folk/pagan metalového žánru je opravdu zatraceně málo kapel, které si zaslouží uznání a nesou onen pomyslný punc kvality. A těch, které jsou mladšího data než z počátku 90. let minulého století, je ještě méně. Pokud bych to měl vzít čistě statisticky, tak téměř žádná. Nicméně tu a tam se něco přece jen objeví a loni v létě vystrčil růžky one man projekt Ársaidh pocházející ze Skotska. Krátce po vydání vynikajícího debutu “Roots” změnil jméno na Saor a letos se vytasil s další nahrávkou “Aura”. Upřímně řečeno jsem byl na pochybách, jestli vydávat novou desku po pouhém roce nebude mít za následek úpadek kvality, nicméně k něčemu takovému v případě Saor nedošlo. Zato došlo k několika poměrně zásadním změnám. Když se člověk přestane kochat ... Krigsgrav – The Carrion Fields 25.7.2014 H.  Víte, jak poznáte, že je nějaká skupina doopravdy dobrá a že na scéně skutečně zanechala nějaký odkaz a měla vliv? Vcelku jednoduše – podle počtu jejích následovníků, kteří se snaží postupy, atmosféru a obecně vše, co k hudbě patří, nějakým způsobem napodobit. V tom lepším případě se k tomu pokusí přidat alespoň trochu své invence, v tom horší jde jen o kopírku, jež bývá zpravidla již z principu něčím horším. Omezíme-li se čistě na black metalovou scénu, vynecháme klasiky a budeme brát pouze skupiny, jejichž první počiny vycházely někdy na přelomu tisíciletí, asi jen málokterá formace má podle výše vyřčeného klíče takový vliv jako právě Agalloch (fakt, že stoprocentní black metal to není a nikdy nebyl, teď ponechme na chvíli stranou). Opravdu mě takhle z hlavy nenapadá jiná kapela, ... Casualties of Cool – Casualties of Cool 24.7.2014 Kaša  Excentrický kanadský multiinstrumentalista Devin Townsend toho během své kariéry, která čítá všeho všudy více než dvacítku alb, dokázal tolik, že vlastně už nemá komu co dokazovat a může si točit alba, která jemu samotnému činí radost bez ohledu na to, co od něj fanoušci očekávají. Přesně takhle chápu jeho výlety mimo rock/metalové vody, které před lety nakousla dvojice alb “Devlab” a “The Hummer” vydané jako jeho sólovky a v nedávné době pak “Ghost”, neboli čtvrtá část z řady alb vydaných pod hlavičkou Devin Townsend Project, které bylo víc relaxační ambient a new age než cokoli jiného. Přestože se řadím mezi obrovské fanoušky Townsendovy tvorby, tak tohle jsou alba, jimž jsem prostě nikdy nepřišel na chuť, protože mi podobná hudba nic neříká, takže jsem ... Beyond Violet – Frozen Words 23.7.2014 Skvrn  Nizozemsko, to už zdaleka není jen země tulipánů, útočiště větrných mlýnů a s přibývajícím časem také stát, jehož části hrozí smutné časy pod mořským povrchem. Své slovo mají “oranžoví” nepopiratelně i na metalové scéně. Nizozemský death metal je i v rámci celého světa docela pojem, ovšem smrtícímu kovu se dnes na zoubek nepodívám. Řeč bude o mnohem melodičtější metalové odnoži s dámou za mikrofonem. Tohle odvětví je totiž v rámci (tvrdé) hudby jedním z nejžhavějších vývozních artiklů země a kapely, jako Within Temptation, After Forever (respektive nástupce ReVamp), Epica a Delain se vyhřívají na výsluní téhle populární scény. O své místo se nyní přichází poprat Beyond Violet, další z mnoha. Ti sice po světě (přesněji doposud jen po lokálních koncertech) běhají už šestým rokem, přesto je EP “Frozen Words” teprve jejich prvním zásekem. Pakliže ... Ambient Death – Dismembering the Image of God 23.7.2014 Zajus  Internet ohromným způsobem rozšířil možnosti hudebních fanoušků v hledání nové muziky. Není to nic šokujícího, ale stojí rozhodně za připomenutí, že tomu není tak dlouho, kdy měl posluchač jen málo možností, jak nalézt novou a zajímavou hudbu. V době předinternetové v zásadě existovaly tři možnosti, jak poznávat nové kapely: z televize či rádia, formou doporučení od přátel a náhodným nákupem. V prvním případě jste dostávali značně předžvýkaný výběr, a spokojený tak byl jen ten, kdo měl štěstí a našel zdroj, který jeho vkusu vyhovoval, nebo ten, kdo žádný vkus neměl. I doporučení od přátel mělo své limity dané společenským prostředím, přátele si ostatně tvoříme na základě podobností a dva lidé se stejným vkusem se navzájem posunou jen málo. Proto zbývá třetí příležitost, náhodné nákupy, jenže ve chvíli, kdy za album ... Linkin Park – The Hunting Party 22.7.2014 Atreides  Linkin Park snad netřeba široce představovat. Tahle americká smečka si své jméno vydobyla už drahně let zpátky s prvními dvěma, dnes již notoricky známými alby “Hybrid Theory” a “Meteora”, na nichž představila chytlavý nu-metal. Od desky “Minutes to Midnight” si však se svým výrazivem jen hraje a zejména po čtvrtém albu “A Thousand Suns”, které osobně považuji za vrchol jejich tvorby vůbec, nad nimi spousta fanoušků suverénně zlomila hůl – a naopak získala zástup nových. Elektronika a experimentální (minimálně na poměry kapely a podobně velkých jmen) přístup ke stavbě alba nezavoněl zdaleka všem, vnímám jej ale jako sebejistý a osobitý kus muziky, která jen tak nezreziví. Z minulého alba “Living Things” mám ale dodnes rozpačitý pocit – nemůžu se zbavit dojmu, že se Linkin Park rozkročili ... Desecration – Cemetery Sickness 22.7.2014 Ježura  Ne, že by z toho pravidla neexistovaly výjimky, ale dalo by se říct, že to v redakci máme zejména s kolegou MF pěkně rozdělené – on bere většinu generického black metalu a já zase většinu generického death metalu. Psát recenze na takové desky se může zdát jednoduché, ale stačí, aby jich měl člověk pár za sebou a najednou vyvstává problém v tom, jak psát další jinak než metodou Ctrl+C, Ctrl+V a úpravou několika nezbytností. Odpověď zní: blbě, a nebohému recenzentovi tak většinou nezbývá, než se uchýlit k neobratnému natahování textu nejrůznějšími bláboly, jako je třeba tenhle odst… sakra, to jsem asi neměl říkat, co? Dobře, prázdného tlachání bylo protentokrát dost, pojďme se konečně bavit o muzice. Těm bystřejším z vás už asi došlo, že tentokrát budeme mít co ... Xandria – Sacrificium 21.7.2014 H.  Xandria je kapela, která… no, nalijme si čistého vína, vždycky zněla tak trochu jako Nightwish. Sice ve své sestavě postrádají baskytaristu s geniálním (ale pohříchu málo využívaným) vokálem a egomaniaka za klávesami, který se sice dávno utápí v kýči a cukrkandlových pohádkách, ale pořád umí napsat parádní melodii, nicméně i tak bylo vždycky vcelku zřejmé, odkud Xandria svou inspiraci čerpá nejvíc. V mezičase od předcházejícího alba “Neverworld’s End” v Xandrii opět proběhla změna na tom možná nejdůležitějším postu zpěvačky. Nejdůležitější jednak proto, že zpěvák je vždycky tak nějak vepředu a právě hlas většinou upoutává jako první, jednak proto, že v symphonic metalu stejně všechny zajímá jen ta holka a ti zbylí párci tam s nadsázkou řečeno jenom dělají křoví. Po Manuele Kraller, jež se v sestavě ohřála jen po období jedné desky, ... Odraza – Esperalem tkane 20.7.2014 H.  V polském metalovém undergroundu operuje jedno takové hudební uskupení, které sice žádný oficiální název nemá, nicméně podle jeho oficiálních stránek bychom jej bez jakékoliv újmy na faktické přesnosti klidně mohli pojmenovat jako Let the World Burn. Dvěma hlavními kapelami, v nichž tato skupina lidí působí, jsou Massemord a Furia. Zatímco první jmenovaná formace vždy byla synonymem pro pravověrný black metal, v rámci Furia muzikanti ukájeli své choutky po progresivnějším black metalu… ačkoliv dogmatické rozdělení to samozřejmě není, protože i v rámci Massemord vyšla experimentální (a dle mého skromného názoru zcela geniální) nahrávka “The Madness Tongue Devouring Juices of Livid Hope” a Furia zas do sebe především na neřadových nahrávkách absorbovala i vlivy post-metalu a post-rocku (a třeba poslední EP “W melancholii” již s black metalem nemělo společného ... Equilibrium – Erdentempel 19.7.2014 Atreides  Dnes recenzovanou kapelu snad ani není třeba nijak zvlášť představovat. Equilibrium je po více než deseti letech fungování značka tak provařená, že profláklejší je snad už jen Sabaton a spol., takže bych se notně divil, kdyby o téhle pětihlavé smečce z bavorského Starnbergu někdo neslyšel. Jen pro úplnost tedy zmíním, že Equilibrium existují někdy od roku 2001, kdy naskočili na začínající “novou vlnu” folk metalu, kterou ve velkém odstartovali notoricky známí Finntroll a se záplavou dalších (většinou ne příliš originálních) celků se jali se svojí klávesovou vichřicí dobývat Evropu. Sluší se i zmínit, že před nedávnem kapelou otřásla další velká personální změna, během které odešli sourozenci Andreas a Sandra, dva ze tří zbývajících zakládajících členů. Z původní kapely tak zbývá již jen kytarista a klávesák René Berthiaume, to je však v rámci ... Vile Regression – Empires 19.7.2014 Zajus  Technický death metal rozhodně není pro každého. Můžete si myslet, že snesete ledacos tak jako já, ale když dojde na lámání chleba, snést hodinu ustavičného běsnění není jen tak. Navíc není běsnění jako běsnění a právě technický metal dokáže běsnit tak, že z toho nepřipraveného posluchače začne bolet hlava už po půl hodině. I proto jsem rád, že debut irských Vile Regression trvá pouhých 23 minut. Poslouchat “Empires” je namáhavá záležitost. A to vážně. Málokteré album v poslední době mi dalo tak zabrat. Při prvním kontaktu budete mít dojem, že Vile Regression zcela úmyslně rezignovali na veškerý cit pro melodii a snahu dát posluchači alespoň malé vlákénko, za které by se mohl zachytit. Možná si teď klepete na čelo – technický death metal a melodie, kdo to ... Eyehategod – Eyehategod 18.7.2014 Kaša  Vrátit se na scénu po 14 letech s novým albem je docela ošidné, protože i když jsou fanoušci hladoví a jejich touha po nové hudbě je tak silná, že dokáže odpustit i nějaké menší neduhy, tak očekávání jsou zpravidla na sakra vysoké úrovni. Tím spíš, když se ta kapela jmenuje Eyehategod, jejíž předchozí čtveřice počinů je obecně považována za jedny z nejsilnějších alb svého žánru. Já osobně třeba Eyehategod ještě před nějakým měsícem v životě neslyšel, ale když už jsem se uvrtal k recenzi jejich eponymní studiovky, jíž se přízvisko návratová zcela určitě nevyhne, tak jsem si dal tu práci a předchozí tři alba si zběžně nastudoval (na debut holt nezbyl čas). A hádám, že jsem si zadělal na novou hudební lásku, protože jestli něco tvorbu Eyehategod (alespoň tu část, kterou jsem doposud ...
|
